ZEZO RIBEIRO
- kytara

Mladý brazilský kytarista, rodák ze Sao Paula se vskutku impozantní uměleckou kariérou, patřil k nejoblíbenějším žákům Johna Scofielda, ale i profesorského sboru saopaulské státní univerzity. Postupně vytvořil víceméně ojedinělý interpretační styl, který sám nazývá ‘univerzálním regionalismem’. Od r. 1992 participoval na mnoha nejrůznějších natáčení, v r. 1998 mu ale už vyšlo první sólové album Gandaia (Intuition Music 6. 10. 1998), zahrnující tradicionálně rytmizované vlastní melodie aranžované vesměs moderně, s využitím vlámských a flamenco technik, v nichž se po 2 roky zdokonaloval ve Španělsku.

Za silný okamžik označuje účast na proslulém cordobském kytarovém festivalu, kde se po celý týden představoval na scéně prestižního madridského auditoria Café Central a zažil spoustu vzrušujících setkání a muzicírování, mj. s německým cikánským klanem Reinhardtů.
‘Muzice se profesionálně věnuji od 24ti, i když jsem do té doby na kytaru hrál jen pro potěšení. Zkrátka jednoho dne, právě před dokončením ekonomie, zničehonic padlo definitivní rozhodnutí a došel jsem k závěru, že bez hudby nemohu vůbec existovat. Za vše, čím dnes jsem, vděčím právě jí. Opustil jsem přítelkyni, školu i přátele a začal se věnovat výhradně kytaře. Byla to složitá léta, ale našel jsem prostor, kde se cítím svobodný. Komponování a harmonické bádání mě nesmírně baví, většinou pracuji u klavíru, který mně jako nástroj velice imponuje.’ Od chvíle, kdy ještě s dalším brazilským kytaristou - Alemao (Olmir Stocker) - přijal pozvání ke společnému vystoupení na Montreal Jazz Festivalu, stali se na nadcházejících 10 let takřka nerozlučným tandemem, objeli 23 zemí - od Kanady po Angolu, absolvovali na 160 koncertů a pořídili úctyhodný počet nahrávek. Mimo to však Zezo též 3 roky kooperoval s ústřední postavou brazilského tradičního folku Rafaelem Rabelo, dále pak se severoamerickým kontrabasistou Johnem Patituccim, mladou brazilskou percussionistickou hvězdou - Cristiano Rocha (světový virtuóz na darabuku), znamenitým flamenco kytaristou José Luisem Montónem nebo galicijskou zpěvačkou - Uxía Senlle, která nejednu z jeho skvělých kompozic obohatila pozoruhodnými texty i okouzlujícím vokálem. Na druhé sólové desce Flamencando (Nube Negra Records 6. 8. 2002) hostují např. básnířka, herečka a písničkářka Elba Ramalho, percussionista Paulinho da Costa, kytarista Dori Caymmi, multiinstrumentalista Dominguinhos, kytarista a skladatel Zé Renato se zpěvačkou Simone Guimaraes, saxofonista Eric Marienthal nebo speciální flamenco duet Manolete a Carles Benavent; na třetí pak - Brincadeira (Nubenegra - Galileo Music Communication 1. 4. 2004) - jako rovnocenný spoluhráč vynikající brazilský zpěvák, autor a kytarista Chico César. Práce na tomto titulu byla i počátkem partnerství se zpěvačkou a skladatelkou Vanessou Boraghian a posléze i basistou Juanem Jaimem, které záhy vyústilo ve vznik špičkové brazilské formace Zezo Ribeiro Trio.