ERIK TRUFFAZ
(* 1960 Švýcarsko) - trubka

V současné době francouzský fussion-jazz-post-bopový trumpetista Erik Truffaz zpíval již ve 13ti rock'n'roll, zároveň ale objevil Milese Davise a jeho nadčasové Kind of Blue (Columbia Records 17. 8. 1959). Na konzervatoři v Ženevě hrál Mozarta a Verdiho, r. 1990 založil kapelu Orange a o rok později získal prestižní francouzskou jazzovou cenu Prix Spécial. R. 1994 vydal debut Nina Valéria (Erik Truffaz Quintet 1994) a vystoupil na jednom z nejvýznamnějších evropských festivalů v Montreux. Ovlivněn hip-hopem, rock'n'rollem i acid jazzem prorazil (vydává u legendární značky Blue Note) nicméně až druhým albem The Dawn (Blue Note 1998).

Dalším úspěšným titulem Bending New Corners (Blue Note 1999) ve Francii dokonce získal stříbrnou desku. Krátce nato podepsal kontrakt s EMI France a r. 2000 pronikl před americké publikum. Přelomový electronic-future-jazz-dance experiment The Walk Of The Giant Turtle (Blue Note 2003), jenž pořídil s kvartetem, který doplňují Pat Muller (elektrické piano), Marcello Giuliani (bass) a Mark Erbetta (bicí), je revolučním propojením jazzu, tanečních rytmů, hip-hopu i drum'n'bass. Kritika ho přirovnává nejen k jazzovému géniu M. Davisovi, ale i k průkopníku ambientu Brianu Enovi: ‘s použitím minima tónů vytváří extatickou zvukovou atmosféru’, píše časopis Rolling Stone. Nahrávkám další rozměr dodávají i hostující vokalisté - švýcarský rappper Nya, tuniský zpěvák tradičních písní Mounir Troudi či francouzský šansoniér Christophe. Poslední CD Archangelsk (Blue Note/EMI Music 2007), inspirované koncertem v polární části Ruska (zahrnuje ale i skladby poznamenané francouzským popem i jazzovými groovy), je do značné míry kolektivním výtvorem výše zmiňované čtveřice (mimochodem všichni jsou fanoušky britských alternativistů Radiohead). Na jazzové poměry jde o překvapivě relaxovaný materiál, stojící na jemně plynoucím rytmu a výrazných refrénech. I když je Truffaz respektován co stěžejní postava současného jazzu, žánr výrazně přesahuje.