STAN WEBB (* 3. 2. 1946 Fulham)

Kytarista a zpěvák Stanley Frederick ‘Stan’ Webb z jihozápadního Londýna hrál a natáčel s bezpočtem osobností a skupin: Eric Clapton, Stevie Wonder, Howling Wolf, Freddie King, Taj Mahal či Peter Green a účinkoval na prestižních jevištích, od manhattanského Madison Square Garden až po londýnský Royal Albert Hall.
V 50. l. 20. stol. se s rodiči přistěhoval do worcestershireského Kidderminsteru, kde fungoval v různých skifflech a zakrátko vytvořil skupinu The Blue Four. Počátkem r. 1964 zformoval ve westmidlandském Stourbridge spolu s kidderminsterským multiinstrumentalistou a bluesrockovým basistou Andym Silvesterem (Big Town Playboys, Wha-Koo, Martha Veléz, Danny Kirwan, Chris Youlden, Honeydrippers) kapelu Sounds Of Blue, k níž se připojila lancashireská zpěvačka a klávesistka Christine Anne Perfect (Bobcats, Rockin' Berries, Spencer Davis) a saxofonista, flétnista i klavírista, pozdější spoluzakladatel birminghamských progressive-psychedelic-jazz-folk-rockových Traffic, Christopher Gordon Blandford ‘Chris’ Wood (Wood & Frog, Dr. John, Ginger Baker, Air Force), po jehož odchodu vzešla r. 1965 vůbec první sestava legendárního worcestershireského rock-blues bandu Chicken Shack - název se prý vztahuje k soul-jazzovému albu Back at the Chicken Shack (Blue Note 1960) pensylvánského hard-bop-fusion-jazz-funkera Jamese Oscara ‘Jimmy’ Smithe - něco jako kurník, v přeneseném významu stánek u silnice, objevoval se v r&b skladbách, viz šlágr houstonského boogie-woogie-jump-west-coast-bluesového zpěváka a pianisty Josepha Amose Milburna, Jr. ze singlu Chicken Shack Boogie/It Took a Long, Long Time (Aladdin 1948). Redukovaný tým vlastně jen doplnil londýnský bubeník Dave Bidwell (Kansas City Seven, Locomotive, Traffic, Mungo Jerry, Shagrat), jenž později se Silvesterem figuroval v rytmické sekci londýnského psychedelic-blues-hardrock ansámblu Savoy Brown (savoybrown.com), k němuž se přidal (1973 - 74) i Webb - LP Boogie Brothers (London Records 1974). Několik let pak Chicken Shack působili v hamburském Star-Clubu (starclub-hamburg.com). Z Německa se vrátili rovnou na pódium 7. národního Jazz and Blues Festivalu (11. - 13. 8. 1967) ve Windsoru a poté pravidelně muzicírovali v stourbridgeském Seven Stars Blues Clubu, kde je často navštěvoval o něco mladší Robert Plant (* 20. 8. 1948 West Bromwich) a mnohdy si s nimi nějaké to blues i zazpíval. Týž rok také podepsali kontrakt u patrně nejvýznamnějšího anglického vydavatelství Blue Horizon Michaela Williama Hugh ‘Mike’ Vernona a ocitli se tak ve stejné stáji jako z brusu noví (1967) britsko-američtí Fleetwood Mac (fleetwoodmac.com), kam Anne záhy zamířila a stala se z ní Christine McVie, vzala si londýnského baskytaristu a zpěváka Johna Grahama ‘Mac’ McVie (John Mayall & the Bluesbreakers, Peter Green, Mick Fleetwood).
Absolutního vrcholu dosáhli v 2. pol. 60. l. 20. stol., kdy bylo v Anglii velmi populární rhythm'n'blues. Repertoár zahrnoval upravené tradicionály a řadu amerických bluesových standardů, např. asi jejich největší hit, song Ellingtona ‘Fugi’ Jordana a Billy Fostera I'd Rather Go Blind (první jej r. 1967 zaznamenala losangeleská blues-r&b-soul-rock'n'roll-jazz-gospelová zpěvačka Etta James ve studiu FAME - Florence Alabama Music Enterprises - v colbertském Muscle Shoals). Závěr 60. let byl plodný. Vyšlo debutové LP 40 Blue Fingers, Freshly Packed and Ready to Serve (Blue Horizon 1968), v sobotu 22. 6. 1968 se probojovalo do hitparády nejprodávanějších titulů na území Británie Official Albums Chart (officialcharts.com) Top 40, kde setrvalo 7 týdnů a nejvýše se vyšplhalo do Top 20 (5 týdnů) na 12. příčku (týdně žebříček sestavuje The Official UK Charts Company a zveřejňuje magazín Music Week). Následující O.K. Ken? (Blue Horizon 1968) se dokonce v sobotu 15. 2. 1969 umístilo na 9. pozici, žel na pouhý týden. Singl I'd Rather Go Blind/Night Life (Blue Horizon 1969) se do Top 50 dostal ve středu 7. 5. 1969 (na 5 týdnů - nejvýše na 14. místo), v Top 40 se udržel 10 týdnů a Top 75 pak celých 13. Christinu Perfect nahradil hertfordshireský hard-rock-bluesový klávesista, skladatel a kytarista Paul Raymond (Savoy Brown, Danny Kirwan, UFO, The Michael Schenker Group, Waysted, Paul Raymond Project) z britského psychedelic-popu Plastic Penny a podílel se na singlu Tears In The Wind/The Things You Put Me Through (Blue Horizon 1969), do Top 50 se dostal v sobotu 6. 9. 1969 (na 4 týdny - nejvýše na 29. post), v Top 75 se udržel 6 týdnů. Příští počiny sklízely úspěchy menší a Mike Vernon smlouvu vypověděl. Raymond, Silvester i Bidwell dezertovali k Savoy Brown, leč neúnavný Webb (proslulý konzumací alkoholu a vůbec sklonem k nejrůznějším excesům) angažoval islingtonského baskytaristu Johna Glassocka (Jethro Tull, Toe Fat, Carmen, The Gods) a birminghamského bubeníka Paula Hancoxe (Wayne Fontana, The Mindbenders). Obsazení se ovšem stále měnilo a jedinou konstantou zůstal Stan. Poté ustavil rock band Broken Glass - Robbie Blunt (Robert Plant, Bronco) a Miller Anderson (Keef Hartley, Spencer Davis Group, The Dukes, Mountain, Savoy Brown, T. Rex, The British Blues Quintet, Maggie Bell, Zoot Money, Colin Hodgkinson, Colin Allen) - kytary, Rob Rawlinson (Ian Hunter) - basa, Mac Poole (Dangerfield Band, Big Bertha, Marsha Hunt, Warhorse, Gong, Hungry Heart, Huw Lloyd Langton, Oval Exiles) - bicí - s jediným eponymním albem (Capitol Records 1976). Poté se mihl v kádru kalifornských blues-boogie-rockerů Canned Heat (cannedheatmusic.com), s nimiž co kytarista absolvoval turné po Spojeném království a Německu v r. 1976, kam při té příležitosti protlačil i své Broken Glass. V Německu také za ‘služby’ blues obdržel r. 1997 ocenění Blue Heart. První sólové album Webb (Indigo Recordings) vyšlo až v r. 2001. Z další diskografie uveďme alespoň CD Still Live After All This Years (Mystic 2004) nebo CD Stan's Blues (Blues Boulevard Records 2012) - obě již z dílny uskupení Stan Webb's Chicken Shack.